Byl založený ve dvacátých letech 20. století a nově založené muzeum bylo v jeho správě. Zanikl v letech padesátých. Brzy nato utichla i činnost muzea a stejně tak i jeho existence na dobu trvající čtvrt století - viz historie muzea.
Na začátku devadesátých let hledalo městské muzeum řešení, jak získat finanční podporu na realizaci některých aktivit. Dne 2. března 1993 byla ustavena Muzejní nadace Velkobítešska pro zachování památek a rozvoj vlastivědy. Název sám o sobě vystihoval základní cíle, které jí byly dány do vínku. Nadaci řídila správní rada a funkce v ní byly čestné. V čele nadace stála ředitelka muzea. V roce 1997 byl v České republice vydán zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech. Podle něho malá muzejní nadace, nedosahující na spodní hranici stanoveného půlmiliónového základního jmění, musela zaniknout.
Existence nadace trvala pouhých pět let, ta však po sobě stačila zanechat výrazné stopy své veřejně prospěšné práce. Z drobných finančních darů se podařilo shromáždit částku přesahující 120.000 Kč, z reklam 16.000 Kč, z úroků v bance téměř 5.000 Kč a z vlastní činnosti (prodeje knih) necelých 100.000 Kč. Získané finanční prostředky nadace použila na vydání dalších dvou vlastivědných publikací, pořízení odborné literatury do muzejní knihovny a na restaurování i nákup sbírkových předmětů. V některých letech pomoc nadace dosahovala až do výše dvaceti i třiceti procent celkového ročního rozpočtu, který muzeu poskytoval zřizovatel.
Nadace rovněž podpořila společenskou prestiž bítešského muzea v regionu a zvětšila počet rodáků a krajanů, jimž tato instituce vstoupila do povědomí. Karel Antonín Haugwitz (Bonn), poslední potomek zdejšího šlechtického rodu z Osové, zámku situovaného nedaleko Velké Bíteše, přijal v České republice mimo čestné členství v Händelově společnosti, také čestné členství v Muzejní nadaci Velkobítešska. Stalo se tomu v roce 1993.
Nadace zanikla 31. prosince roku 1998 a následně proběhl její výmaz z registru. Šťastně započaté dílo skupiny muzejních příznivců však nalezlo svého pokračovatele v Muzejním spolku Velkobítešska.