Historie muzea

Počátky muzejnictví ve Velké Bíteši spadají do období před sto léty, kdy tehdejší mladý učitel Jan Tiray (1853 - 1925) pořádal starobylé městské písemnosti a při té činnosti se zmiňoval o předmětech na radnici, jež by zasluhovaly ochrany a uchování. Z jeho popudu byl později založen muzejní spolek a dne 16. srpna 1925 slavnostně otevřeno městské muzeum.

Během války činnost spolku ustala a po ní muzeum nalezlo stálé umístění v nově opravených prostorách historického objektu - bývalém kostelíku Jednoty bratrské. Existence spolku i muzea byla nakrátko obnovena, avšak v roce 1960 byly zrušeny tzv. malé okresy a spolu s nimi zaniklo i tehdejší Okresní muzeum ve Velké Bíteši. Muzejní činnost utichla na dlouhá léta. Zdejší stánek historie začal dílem existovat až v roce 1985. Do plnohodnotného zařízení, fungujícího na bázi malého vlastivědného muzea, se však vypracovalo až po roce 1989.

V nové době si tato malá instituce upevnila pozici a opodstatnění své existence. Sbírkový fond se cílevědomě rozrůstá - až na několik výjimek se jedná o dary místních obyvatel a rodáků. Muzejní expozici a výstavy navštěvují obyvatelé města, jejich příbuzní, turisté z různých částí vlasti, hosté ze zahraničí, krajané. Také za účelem studijním a badatelským přicházejí jak domácí tak i cizí zájemci. Muzeum pořádá besedy, přednášky, symposia, semináře, vzpomínkové slavnosti. Ke kulturně společenskému dění ve městě přispívá především péčí o tradiční lidovou kulturu.

Z historie objeku muzea

Již polovinu století sídlí městské muzeum v zadní části domu čp. 5 situovaném na náměstí proti radnici. První zmínky o objektu jsou uvedeny v Městské knize z roku 1414. Tehdy náležel vladyckému rodu z Klečan - až do roku 1440 tu byly masné krámy, potom v těchto místech vystavěli tzv. velký dům. Později nemovitost obhospodařovala zdejší vrchnost sídlící na náměšťském zámku, pánové z Žerotína, kteří na svých panstvích podporovali České bratry. V Bíteši byla Jednota bratrská již od poloviny 16. století a měla zde také svoji školu.

Na sklonku století Jan Diviš z Žerotína nechal postavit za domem čp. 5 novou modlitebnu. Kostelík byl přístupný ze severu dvěma uličkami z rynku a z jihu fortnami v hradbách. Stavba byla dokončena na jaře roku 1598. Dne 24. května se uskutečnila slavnost vysvěcení. Zúčastnil se jí osobně také Divišův bratr Karel st. z Žerotína, který později panství převzal. Dochovala se o tom zmínka v jeho korespondenci, konkrétně v dopise panu Václavu Kobylkovi z Kobylí: „...a já včerejšího dne v Byteši při posvěcování kostelíku, kterýž bratr můj vnově vystaviti dal, jsem byl, a z noci domů odtud přijel." Datováno 25. máje 1598 na Rosicích.

Vybudováním nové bratrské modlitebny přibylo městu významné středisko duchovního života. V panském renesančním domě, který s kostelíkem souvisel směrem k náměstí zřídila přející vrchnost bratřím prostory na bydlení a pro farní a školní účely. Tak tomu bylo v době největšího rozkvětu Jednoty bratrské v Bíteši, a to až do dvacátých let 17. století, kdy nastaly v zemi velké změny v tolerování víry jiné než katolické.

V roce 1628 se bratří museli vystěhovat a také Karel st. z Žerotína věrný své víře a přesvědčení odchází ze zdejšího panství. Dům v rámci svého nemovitého jmění prodal Albrechtu z Valdštejna, který jej obratem prodal Verdenberkům. Po několik desetiletí zůstal neobsazený a pustl. Bítešští konšelé se jej snažili získat do majetku města. Podařilo se jim to v roce 1673 a od té doby patří k základnímu kmenovému jmění města.

Dne 15. července 1678 byl vydán darovací dekret podruhé, a to na pergamenu: Je to listina majestátných rozměrů, jejímuž zhotovení hraběcí písař věnoval velkou péči a notnou dávku kaligrafického i ornamentálního umu. Vespod je připojena závěsná pečeť. Tento dokument patří k nejdůležitějším i nejpohlednějším písemným památkám městského archivu.