Kameny zmizelých

V pondělí 8. května 2023, v den výročí konce 2. světové války, byly zasazeny před dům čp. 86 na Masarykově náměstí ve Velké Bíteši tzv. Kameny zmizelých.

Kameny zmizelých připomínají osudy lidí, kteří byli nacisty deportováni a poté zavražděni v koncentračních táborech, či vyhnáni ze svých domovů nebo dohnáni k sebevraždě. Ve velké většině případů se jednalo o osoby  židovského původu. Kameny zmizelých se zpravidla nacházejí před posledním místem pobytu obětí.

Ve Velké Bíteši žila před druhou světovou válkou jedna židovská rodina – rodina Fuchsova, která v roce 1911 zakoupila dům čp. 86 na Masarykově náměstí. Zde provozovali výčep lihovin, rozvoz piva a dále hostinec „U Fuchsů". Fuchsovi byli podle zachovaných výpovědí pamětníků velmi  hodní lidé.

Žofie Fuchsová se  narodila  14. 9 1868. V období před 2. světovou válkou byla již  vdovou a její tři dospělé děti se o ni staraly.

Kateřina Fuchsová, zvaná též Katy, byla nejstarší ze sourozenců a  starala se o domácnost. Narodila se 26. 8. 1895. Dne 21. září 1938 byla jako samaritánka spolku Československého červeného kříže ve Velké Bíteši začleněna do místní protiletecké ochrany.

Rudolfa nebo také Rudolfína či Rézi Fuchsová se narodila 23. 5. 1898. Byla  nemocná, těžce se pohybovala a velmi často byla odkázána na lůžko.

Nejmladší byl Karel Fuchs, který se narodil 6. 2. 1901. Karel se staral o hospodářství. Vedle hostince provozoval  i stáčírnu starobrněnského piva.  Pivo rozvážel do hostinců v Bíteši a do okolních vesnic. Karel Fuchs byl velmi pohledný, společenský a sportovně založený mladý muž, populární občan činný zejména v Sokole a hasičstvu. V roce 1935 byl sekretářem „Sportovního klubu". Zúčastňoval se života v Sokole, hrál na housle v sokolském orchestru. Ve výboru dobrovolného hasičského sboru Města Velké Bíteše vykonával funkci náhradníka 1922 – 1923 a jednatele 1924 – 1925. V roce 1934 provedl návrh úpravy karosérie automobilové stříkačky typu R 19 Walter PN. Hasičům nejprve od roku 1926 půjčoval koně a od roku 1929 menším dodávkovým autem zajišťoval přepravu hasičů a motorové stříkačky firmy Hrček a Neugebauer k požárům. Ze sboru dobrovolných hasičů vystoupil roku 1935, avšak v roce 1937 byl přijat zpět za činného člena. Od roku 1938 byl náměstek automobilové stříkačky Požární služby Civilní protiletecké ochrany. Dne 7. září 1939 musely zemské hasičské jednoty vyškrtnout všechny neárijské členy z nařízení říšského protektora.

Matka s dcerami byla 18. 5. 1942 deportována transportem z Třebíče do Terezína. Syn Karel byl deportován pravděpodobně jiným dodnes neznámým transportem, údajně přímo do Osvětimi. Záznamy a paměti o jejich dalším osudu se různí. Každopádně faktem zůstává, že se do Velké Bíteše z koncentračních táborů již nikdy nevrátili.